Valašsko je krajem plným pohanských tradic a magických praktik promísených s křesťanskou zbožností. Tato směs pak vytvořila mnohdy pro tuto oblast specifické zvyky, které se v různých podobách dodržují dodnes. O průběhu předjaří a jara na valašských kotárech vypráví v rozhovoru etnografka Muzea regionu Valašsko Lenka Šemorová.

Jaro na Valašsku, co je pro tento region nejtypičtější? Jak tady tradičně jaro začíná?

Nejdůležitější je přechodový rituál mezi zimou a jarem. Prvním zvykem, který nám toto období připomíná, je masopust, kterému se tady říká fašank, končiny, ostatky nebo vodění medvěda. Masopust se odehrává od Tří králů a vrcholí Popeleční středou.

Pojďme k samotnému masopustu, jaké jsou nejvýraznější a nejdůležitější postavy?

Lidé se oblékali do masek, aby potlačili svou identitu, stali se anonymními a zlo na ně nemohlo, protože je nepoznalo. Nejdůležitější postavou je medvěd. Na Valašsku máme pro něj dvě označení, kdy se hovoří o starém medvědovi nebo pohřebenářovi. Medvěda vodil tzv. vodič. Maska musí obejít všechny chalupy v dědině a každá hospodyně a dívka si s ním musí zatancovat, což mělo v minulosti plodnostní charakter a věřilo se, že tanec také přinese bohatou úrodu.

Další masky?

Nesměli chybět třeba Žid, ras, ženich a nevěsta, babka v nůši nebo s košem. Ve Študlově masopust doprovází dokonce exotické masky. Od zhruba šedesátých let minulého století se zde objevuje třeba pštros, slon, žirafa a další.

Jak vypadá ukončení masopustu?

Masopust končí půlnocí před Popeleční středou, ještě během zábavy se pochovává basa, což je obřadní rituál, kdy se loučí s marnotratníkem, kterého představuje právě basa. O půlnoci končí veškeré veselí a nastává období půstu. Dříve se lidé omezovali v jídle i v oblékání. Ženy odkládaly barevný šat a zdobné věci, nosily oblečení černé barvy a to nejchudobnější, co měly. V Popeleční středu přicházeli na mši do kostela, kde dostávali tzv. popelec – křížek na čelo z popela kočiček - vrby jívy.

Dodržovalo se období půstu?

Ano, nejedlo se tučné jídlo, hospodyňky připravovaly skromnější jídla. Půst trval symbolických čtyřicet dní. Do půstu se ale nezapočítávaly neděle, protože jsou dny odpočinku.

Zima končí, masopust máme za sebou, byl nějaký lidový zvyk, který se definitivně se zimou vypořádával?

Na Smrtnou neděli se vynášela Mařena. Lidé se chtěli zbavit zlých věcí (nemocí, epidemií, zimy), proto zhmotnili postavu Mařeny, Mořeny, Moreny (bohyně zimy), Smrti nebo Smrtky. Byla to postava vytvořená z dřevěného kříže omotaného slámou a oděnou do jednoduchého ženského oděvu, ozdobenou šnečími ulitami a prázdnými vajíčky – symboly zmaru a smrti. Tuto postavu vynášely především mladé ženy či dívky někam za vesnici k vodnímu toku. Zde ji vysvlekly, zapálily, hodily do vody, kamenovaly a nechaly rozfoukat větrem. Odsud se pak dívky, někdy i v doprovodu chlapců, vracely zpět do vesnice. Na znamení příchodu jara nesly zelený stromeček nebo větvičky ozdobené barevnými pentlemi. Stromku se říkalo letečko, léto, májka nebo májíček a se zpěvem přinášely symbolicky mezi lidi jaro.

Jak vypadaly Velikonoce?

V církevním prostředí začínaly Zeleným čtvrtkem, kdy zvony odlétaly do Říma. Namísto zvonů pak do ulic vycházeli malí koledníci zvaní hrkači, klepáči či klapotáři. Chodilo se zpravidla třikrát denně: ráno před šestou hodinou, v poledne a v šest hodin večer. Na Velký pátek pak ještě ve tři hodiny odpoledne, kdy oznamovali umučení Ježíše na kříži. V tento den se konala také poslední večeře Páně. V lidovém prostředí se jedl nějaký zelený pokrm, nejčastěji z bylinek, které lidé doma měli.

Co se dělo na Velký pátek?

Nesmělo se hýbat se zemí, prát prádlo, nic půjčovat. Od půlnoci až do rozbřesku se chodilo koupat. Dříve se v potocích a řekách koupaly celé rodiny a brávaly s sebou i dobytek. Věřili totiž, že ranní voda, nepolíbená sluníčkem, je očistná. Tento den byl podle nich nejmocnější a voda jim měla zajistit zdraví a plodnost po celý rok. A pozor, lidé se při této příležitosti koupali nazí. Po cestě ke koupeli se navíc nemluvilo. Po celý den se držel přísný půst.

Bílá sobota, to už bylo něco jiného...

V kostele probíhaly křty a světil se oheň. V lidovém prostředí lidé tradičně už večer na Velký pátek uhášeli veškerý oheň, který měli v domácnosti a domů si přinášeli z kostela oheň posvěcený a symbolicky jím zapalovali ve svých ohništích. Také se peklo a uklízelo.

Velikonoční neděle…

Den vzkříšení. V kostelích se světily pokrmy, většinou to byla vajíčka, velikonoční beránek nebo mazanec, které se pak odnášely domů, kde se společně jedly. V některých vesnicích na jižním Vsacku – Vsetínsku probíhala noční koleda. Zachovaná je doposud v Lužné, kde se jí říká Dudlačka nebo Cigánská.

Vzpomněla jste pečené beránky, je nějaké obřadní pečivo specifické pro Valašsko?

Na Valašsku se pekly speciální mazance, které se netradičně nadívaly klobáskou a vařenými vajíčky. Pekly se i jidášky, což symbolizovalo zradu Ježíše. Měly tvar buď samotného Jidáše nebo smyčky lana, na kterém se prý oběsil.

Velikonoční pondělí…

Pánové s tatarem nebo s jalovcem chodili po šmigrustu. Holky měly pro ně připravenou nějakou výslužku v podobě malovaných vajec a sladkostí, vázaly i pentličky.

Co po Velikonocích?

Na přelomu dubna a května se na vesnicích stavěly máje. Většinou byl jeden centrální, obecní. V panském lese se ukradl smrk nebo jedle, odvětvil se a oloupala se kůra. Vršek se nechal a ozdobil se pentlemi, k vrcholu se ještě přidával věnec z četiny (chvojí). Máj se obřadně postavil a musel se přes noc hlídat, aby nebyl chlapci ze sousední vesnice skácen. Májky se stavěly také například u Božích muk, svatých obrázků nebo křížků. K nim se během května chodívali věřící modlit. Zapichovaly se i do hnojišť jako ochrana proti zlým duchům a čarodějnicím. Na Valašsku také mládenci stavěli májky pod okna do zahrad svým vyvoleným.

Tento rozhovor byl otištěn ve Valašských novinách zima/jaro 2025/2026.

Foto: Jan Kolář, Národní muzeum v přírodě