Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a je největším muzeem svého druhu v České republice. Je tematicky rozčleněno na tři areály – Dřevěné městečko, Valašskou dědinu a Mlýnskou dolinu – v nichž v přirozené krajině stojí originální roubené stavby přenesené z terénu i kopie a rekonstrukce historických budov. K návštěvníkům všech věkových skupin muzeum promlouvá prostřednictvím expozic utvořených na základě skutečných příběhů jednotlivců nebo celých rodin v minulosti žijících a pracujících na Valašsku.
Již jeho zakladatelé usilovali o vytvoření živého muzea – areály proto během celého roku ožívají pořady a akcemi zaměřenými na prezentaci běžného života, folkloru, obřadů, zvyků a rukodělných technologií. Do mnohých z nich se mohou návštěvníci aktivně zapojit a odnést si nevšední zážitek či vlastnoručně vyzkoušet nelehkou práci našich předků. Muzeum rovněž spravuje areál dřevěné secesní architektury Dušana Samo Jurkoviče na Pustevnách, který je Národní kulturní památkou.
Dřevěné městečko
Dřevěné městečko je nejstarší částí Valašského muzea v přírodě. Rozkládá se v rovinatém terénu městského parku. Návštěvníkům ukazuje podobu historického náměstí tvořeného souborem originálních dřevěných staveb přenesených především z rožnovského náměstí a širšího okolí. Několik roubených objektů zde bylo postaveno podle existujících i zaniklých předloh. Nahlédnete zde do způsobu bydlení a života v malém městě v období od poloviny 19. až po první čtvrtinu 20. století.
Valašská dědina
Valašská dědina je nejrozsáhlejším areálem Valašského muzea v přírodě. Svou členitostí připomíná podobu mnohých skutečných vesnic, rozkládajících se na úbočích Beskyd, jak je známe ještě z počátku 20. století. Soubor dřevěných staveb nechává návštěvníka nahlédnout do každodenního života lidí valašské vesnice v období od konce 18. století do 50. let 20. století.
Mlýnská dolina
Mlýnská dolina je unikátním souborem živých staveb a zařízení, která jsou v provozu díky síle horské vody, ale i lidských rukou. Rozkládá se na rovině údolní louky u starého vodního náhonu, kde byly postupně od 70. let 20. století postaveny technické objekty dokumentující rozvoj a specializaci hospodářství na vesnici od druhé poloviny 17. do 19. století.
Nahoru
