Bez ovcí by na Valašsku kdysi nebylo ani na jídlo, ani oblečení ani na daně. Právě pastýři přivedení z Uher položili základ osídlení a hospodaření v krajině, kde tehdy rostly jen smíšené lesy. O každodenním životě na salaši, zaniklém řemesle a odkazu ilustrátora Antonína Strnadla vypráví dlouholetá průvodkyně muzea v Novém Hrozenkově.
Jakou roli v životě starých Valachů hrálo salašnictví?
Byla to hlavní obživa. Když začali valaši (pastýři ovcí, pozn. red.) toto území v sedmnáctém století kolonizovat, byly tady jenom smíšené lesy, žádná zemědělská půda. Les byl až ke kupecké cestě, která šla údolím až do tehdejších Uher. Už v roce 1640 ale vyšlo nařízení císaře, že majitel vsetínského panství má za povinnost vykácet les na 40 sáhů (zhruba 71 metrů, pozn. red.) na každou stranu od cesty, aby se lapkové neměli za čím schovávat. Můžeme říct, že v 17. století tady kromě lupičů nebylo nic. Ze vsetínského panství byl osídlen pouze Vsetín a nějaké osady kolem něj. Osidlování kolem vsetínské Bečvy začalo opravdu až ve druhé polovině 17. století. Abych se ale vrátila k salašnictví, tak ovce byly jediné, z čeho mohl být hned užitek. Protože vypásaly smíšené lesy, které tady byly. Proto také majitel vsetínského panství pozval k osidlování rodiny ze svého panství v sousedních Uhrách.
Jak vypadal běžný den na salaši?
Na salaši byly tři druhy zaměstnanců. Bača, pomocníci a pasáček. Ráno pomocníci ovce podojili, potom pasáček vyhnal ovce na pastvu. Pomocníci – valaši chystali také dřevo na topení, nosili vodu, spravovali košáry, kde ovce nocovaly a večer opět ovce dojili. V noci pak hlídali stádo. Bača zpracovával podojené mléko, vařil jídlo pro čeleď, udržoval oheň, který po celou pasteveckou sezonu nesměl vyhasnout. To se bavíme o salaších, kde bylo 300 až 500 kusů ovcí a koz. Ke konci, ve dvacátém století, když byly salaše menší, třeba jenom 70 ovcí, už obhospodařoval salaš jenom jeden člověk.
Jaké produkty salašníci vyráběli a jak se využívaly?
Tady v naší oblasti se vyráběl jenom sviží - čerstvý sýr nebo brynza, neudilo se. S tím samozřejmě souvisí ještě jako vedlejší produkt žinčica a urda.
Jsou na Valašsku ještě nějaké funkční salaše?
V dnešní době evropských nařízení není jednoduché cokoliv vyrábět. Jsou soukromníci, kteří si vyrábí pro vlastní potřebu a prodají na požádání přebytky ze dvora. Pokud mají návštěvníci zájem, pořádáme pravidelně ukázky výroby sýra, žinčice a urdy spojené s ochutnávkou.
Jak ovlivnilo salašnictví způsob života v této části Moravy?
Můžeme říci, že díky salašnictví tady začalo osidlování. Vše ostatní už přišlo až potom. Ovce totiž rodiny pastýřů oblekla, nakrmila a uživila, protože když prodali sýr, měli peníze na daně. Co se týče folklorní stránky věci, tak se samozřejmě zpívalo o ovcích, o práci kolem nich a o životě.
Nahoru
