Letní slavnosti na Valašsku vrcholily událostí, která měla nejen praktický, ale i hluboce symbolický význam – dožínkami. Oslavy konce sklizně, známé zde pod názvy jako dožatá, aldamáš nebo homola, nebyly jen lidovým veselím, ale také projevem vděčnosti za úrodu, na níž záviselo přežití celé vesnice.

A jenom pro zajímavost, homola je vlastně vdolek, který se na dožínkovou slavnost připravoval jako pohoštění chase. A aldamáš? Slovo pochází z maďarštiny a znamená vlastně přípitek. Na Valašsku a dalších regionech se vyskytují různé varianty tohoto slova, jako například haldamáš, oldomáš, adamáš, hajdamáš či odomáš. Tyto výrazy byly běžně používány v lidové mluvě a folkloru, kde označovaly nejen samotný přípitek, ale i celou slavnostní událost spojenou s oslavou úspěšného obchodu nebo dokončení významné práce tedy v našem případě dožínek.

Dožínky jako folklorní slavnost? Dnes ano, ale dřív to byla záležitost života a smrti. Sklizeň obilí byla vyvrcholením celoroční dřiny, čistě ruční práce, která z lidí tahala poslední síly. Sklizené zrní bylo posvátné, nesmělo se po něm šlapat ani jinak s ním nedůstojně zacházet. Sklizené obilí mělo v povědomí lidí až magickou uzdravující moc. Ženy si při žních třeba ovazovaly stébla kolem pasu, aby je nebolela záda a podobně.

Když byla poslední kopa pod střechou, nastal čas poděkovat. Hlavní roli hrál dožínkový věnec, spletený z posledních klasů a zdobený symboly plodnosti – makovicemi, jeřabinami, květinami. Předával se hospodáři s přáním dobrého roku a s verši, které nešetřily chválou ani náznakem: „Odměna by se šikla.“

Věnec ale neskončil v koutě. V mnoha chalupách měl čestné místo až do Vánoc – na štědrovečerním stole, nebo jako krmivo pro slepice na svatého Štěpána. Úroda se musela zajistit i magií. Závěrečná hostina, zpěv, tanec a slivovice – odměna pro všechny, kteří pole zbavili obilí. Tradice, která se původně vázala ke konkrétním statkům, se ve 20. století proměnila v kolektivní oslavu celé obce.

A slaví se dodnes. V některých valašských vesnicích připomínají dožínky nejen ruční dřinu našich předků, ale i jejich hluboký vztah k přírodě a úctu k zemi, která je živila. Pro dnešní návštěvníky to může být návrat v čase – a pro místní hrdý moment, kdy tradice znovu ožívá.

V sobotu 23. srpna ožije Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm tradičními dožínkovými slavnostmi.

Na Hornolidečsku se každým rokem spojuje hned několik vesnic k oslavě společných dožínek. Letos si slavnost poděkování za úrodu užijí společně obyvatelé obcí Střelná, Horní Lideč a Lidečko v sobotu 9. srpna v Horní Lidči.

Více si o dožínkách si přečtěte v letních Valašských novinách.